Lebka na hřbitově
Václav Jaromír Picek
Na hřbitově lebka leží
V trávě tamo na pokraji,
Z důlků dvou, kde oči plály,
Dvě pomněnky vykvetají;
Vedle nich se na lupínku
Liliový motýl houpá,
Kvítky líbá, již se vznáší,
Již se v modru nebes koupá.
Raduj se ty, lebko bílá,
Zas máš oči modrojasné,
Zase libě na svět hledíš,
Nežel těla smrti časné;
Ona není tak přehrozná,
Jak bojácný duch to soudí,
Ona nový život dává,
Z prachu se zas síla proudí.
A ten motýl? aj to duše
Svoji schránku navštívila,
A když oči živé našla,
Do nebe se navrátila.
Nuže, smrti se nebojte,
Ta jen nové kvítí sází;
A co anděl míroplodný
Duši nad hvězdy provází.
A Skull in a Graveyard
Anthony Burger
In a graveyard lies a skull
In the grass there at the side
In two holes where eyes once burned,
Two forget-me-nots reside;
Beside them on a leaf
A lily-white butterfly prepares to fly,
Kissing the flowers, now taking off,
Now swimming in the blue of the sky.
Be happy, you white skull,
Once more you have clear blue eyes,
Once more you gaze kindly at the world,
Don’t mourn a corpse of timely demise;
It isn’t as terrible
As the scared soul would surmise,
It brings a new life,
From dust strength can again rise
And the butterfly? oh the soul
Visited its skeleton,
And when it found the living eyes,
It went back to heaven.
So do not be afraid of death,
It just sows new seeds;
And a peace-bringing angel
the soul above the stars leads.
